|
|
Glycerolipids and carotenoids in microalgae: the implications in ecophysiology and applied phycology
Střížek, Antonín ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Brányiková, Irena (oponent) ; Barreira, Luísa (oponent)
Lipidy jsou základní biomolekuly, které se vyskytují ve všech organismech. Mají nezastupitelnou funkci jako strukturální molekuly tvořící buněčné membrány a v podobě tuků a olejů je také ukládána zásobní energie. Lipidů je obrovské množství typů, které mají další funkce například v buněčné signalizaci, podpoře enzymů, ochraně vůči stresům a jiné. Mikroskopické řasy jsou hlavními primárními producenty ve sladkovodních i mořských ekosystémech. Řasová biosyntéza má tedy zásadní vliv na trofické sítě vodních ekosystémů a konečném důsledku i na člověka. Prostředí ovlivňuje ekofyziologii řas, což se projevuje v jejich biochemickém složení, tedy i ve složení jejich lipidů. Tato práce je zaměřena na dvě skupiny lipidů a to glycerolipidy, které se skládají z mastných kyselin, a karotenoidy, což jsou fotosyntetické pigmenty s antioxidačními a fotoprotektivními vlastnostmi. V těchto skupinách lipidů byly dále vybrány cílové látky, a to polynenasycené mastné kyseliny a karotenoid fukoxantin patřící mezi xantofyly. Tyto látky mají význam nejen v ekofyziologii řas, ale jsou to cenné látky, které mají pozitivní účinky na lidský organismus a pomocí optimalizované kultivace by mohly být za určitých podmínek získávány z řas pro průmyslové účely. Přestože je této problematice dlouhodobě věnována velká pozornost,...
|
|
|
Butterfly thermoregulation across habitats and climates
LAIRD-HOPKINS, Benita Carmen
Global warming, through rising temperatures and changing precipitation patterns, is placing major stress on species and ecosystems. Understanding how species respond to temperature and the mechanisms underpinning thermoregulation can help us predict which species are most vulnerable in the face of warming. In this thesis, I explore how butterflies across different habitats and climates thermoregulate and the mechanisms, including morphology and behaviour, underlaying thermoregulatory ability. Firstly, when comparing the buffering ability of neotropical and temperate butterflies I found that tropical butterflies were able to maintain more stable body temperatures than temperate butterflies, and this was likely driven by their morphology. I also found that temperate butterflies used postural means to raise their body temperature more than neotropical species, likely an adaptation to the cooler air temperatures they experience. Secondly, I showed the importance of butterflies' thermoregulatory abilities at the community level, by comparing thermoregulation of European butterflies across geographic regions and climatic zones. This study highlighted that behavioural thermoregulation, including the use of microclimates and postural means, drives regional differences in butterflies' thermoregulatory abilities. Finally, I utilised the Müllerian mimicry exhibited in Heliconius butterflies to untangle the contributions of morphology and phylogeny in butterfly thermoregulation, investigating thermal traits, including buffering ability, take-off temperature and heating rate. I found that morphology, not phylogeny, was the main driver of thermoregulation in these butterflies. Further, I investigated differences in the thermoregulatory ability of Heliconius butterflies from different habitats. I found that species from colder habitats were able to maintain a more stable body temperature and took off at a lower temperature than those from hotter habitats, suggesting there is local adaptation or acclimation in thermal traits. Overall, this work highlights that species have their own unique thermoregulatory abilities, as a result of the thermal environment they experience, and that thermoregulation is driven by morphology, behaviour and physiology. My findings have important consequences for predicting the impacts of climate change on ectotherms, by highlighting variation in thermal ability which makes some populations and species more vulnerable, while others more resilient. This thesis lays the groundwork for future studies comparing species' thermal traits across climates and habitats, increasing our understanding of how species cope with climate and land-use change.
|
|
|
Condition dependence of sexually selected ornaments in birds
Tomášek, Oldřich ; Albrecht, Tomáš (vedoucí práce) ; Verhulst, Simon (oponent) ; Šálek, Miroslav (oponent)
Pohlavní ornamenty hrající u mnoha druhů důležitou roli při výběru partnera se mohly vyvinout jako kondičně závislé signály kvality jedince. Exprese ornamentů může asociována s věkem a přežíváním, a tím fungovat jako indikátor životaschopnosti jedince. V předkládané práci jsme testovali význam délky krajních ocasních per u vlaštovky obecné evropské (Hirundo rustica rustica) pro vnitropárový a mimopárový fertilizační úspěch a zda tento sekundární pohlavní znak signalizuje životaschopnost jedince. Naše výsledky na rozdíl o předchozích studií naznačují, že délka ocasních per nemá na fertilizační úspěch samce žádný vliv. Nejvýznamějším prediktorem schopnosti samce opatřit si mimopárovou partnerku byl jeho věk a přítomnost mimopárových mláďat v hnízdě nejlépe predikoval věk jeho sociální partnerky. Délka ocasních per se u samců i samic prodlužovala s věkem, což podporuje jejich funkci jako signálu životaschopnosti jedince. Nezaznamenali jsem žádný vliv stárnutí na tento znak. Signalizační funkci dále naznačuje lepší přežívání samců s delšími ocasy. Bylo navrženo několik mechanizmů, jak by mohla být zajištěna čestnost takové signalizace. Jedním z nejvíce studovaných mechanizmů je oxidační stres vyvolaný volnými radikály a dalšími reaktivními částicemi. Vzhledem k tomu, že nutnost bránit se oxidačnímu...
|
|
| |
|
| |
|
|
Condition dependence of sexually selected ornaments in birds
Tomášek, Oldřich ; Albrecht, Tomáš (vedoucí práce) ; Verhulst, Simon (oponent) ; Šálek, Miroslav (oponent)
Pohlavní ornamenty hrající u mnoha druhů důležitou roli při výběru partnera se mohly vyvinout jako kondičně závislé signály kvality jedince. Exprese ornamentů může asociována s věkem a přežíváním, a tím fungovat jako indikátor životaschopnosti jedince. V předkládané práci jsme testovali význam délky krajních ocasních per u vlaštovky obecné evropské (Hirundo rustica rustica) pro vnitropárový a mimopárový fertilizační úspěch a zda tento sekundární pohlavní znak signalizuje životaschopnost jedince. Naše výsledky na rozdíl o předchozích studií naznačují, že délka ocasních per nemá na fertilizační úspěch samce žádný vliv. Nejvýznamějším prediktorem schopnosti samce opatřit si mimopárovou partnerku byl jeho věk a přítomnost mimopárových mláďat v hnízdě nejlépe predikoval věk jeho sociální partnerky. Délka ocasních per se u samců i samic prodlužovala s věkem, což podporuje jejich funkci jako signálu životaschopnosti jedince. Nezaznamenali jsem žádný vliv stárnutí na tento znak. Signalizační funkci dále naznačuje lepší přežívání samců s delšími ocasy. Bylo navrženo několik mechanizmů, jak by mohla být zajištěna čestnost takové signalizace. Jedním z nejvíce studovaných mechanizmů je oxidační stres vyvolaný volnými radikály a dalšími reaktivními částicemi. Vzhledem k tomu, že nutnost bránit se oxidačnímu...
|
|
|
Ekofyziologická diferenciace kryptických druhů komplexu Synura petersenii (Synurophyceae)
Jelínková, Lucie ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Elster, Josef (oponent)
Synura petersenii představuje komplex pseudokryptických druhů. Jedná se o planktonní koloniální organismy náležející do taxonu Chrysophyceae. Hojné jsou na jaře a na podzim, kdy v oligo-mezotrofních sladkých vodách vytvářejí zlato-hnědé vodní květy (zákaly). V této práci byly hodnoceny růstové parametry čtyř druhů tohoto komplexu: S. petersenii, S. americana, S. glabra a S. conopea v závislosti na teplotě. Bylo provedeno a posléze statisticky analyzováno několik teplotních experimentů. Dle růstových křivek byla teplota 25 žC většinou již pro tyto organismy stresující. Jedině S. petersenii sensu stricto dokázala občas v této teplotě růst. Celkově se signifikantně lišily druhy S. petersenii a S. americana. S. petersenii rostla v rámci všech analyzovaných experimentů nejpomaleji. Tento ubikvitní druh se pravděpodobně chová jako K- stratég. S. americana rostla obecně velmi rychle, a to zejména v teplotě 13 žC, která je pro ni zřejmě optimální. Dále byla zjištěna též statisticky významná kmenová specifita, která je v ekofyziologii již velmi dobře doloženým jevem. Signifikantní rozdíly v růstových rychlostech byly zaznamenány mezi teplotami 13 žC a 16 žC, takže všechny testované druhy rostly nejlépe v těchto teplotách. To je v souladu s obecně uznávaným tvrzením o relativní chladnomilnosti těchto...
|
|
|
Srovnávací anatomie roduLasiocephalus- od tropického mlžného horského lesa po páramo
Ježková, Barbora ; Soukup, Aleš (vedoucí práce) ; Lhotáková, Zuzana (oponent)
Rod Lasiocephalus kolonizoval vysokohorské tropické prostředí And v Jižní Americe, zvané páramo, z nižších nadmořských výšek z horského mlžného lesa. Páramo má specifické podmínky, jako jsou vysoké nadmořské výšky, výrazné diurnální kolísání teplot, celoroční vegetační sezóna, nižší průměrné teploty, zároveň relativně vysoké množství srážek, či vyšší ozářenost. Jedinečnost prostředí se odráží na anatomických charakteristikách rostlin rodu Lasiocephalus, jejichž známé fylogenetické souvislosti nám tak umožnily sledovat anatomické adaptace podle strmého gradientu podmínek prostředí od horského mlžného lesa po páramo. Potvrdila se tak hypotéza korelace anatomických znaků s gradientem prostředí. Mezi sledované znaky například patřily: celková plocha a šířka listu, tloušťka kutikuly a buněčné stěny, výška buněčného lumen epidermálních buněk, poměr palisádového a houbovitého parenchymu, plocha průduchů, délka a šířka průduchových buněk, délka průduchové štěrbiny či průměrná plocha cévních elementů ve střední žilce listu. Hodnoty daných znaků odpovídaly spíše prostředí, ve kterém dané rostliny rostou, než jejich fylogenetické příbuznosti.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.